Historie norského rybolovu sahá až do doby kamenné. Bohatý ekosystém v moři a podél pobřeží byl zřejmý už prvním osadníkům. Od té doby se zdejší lidé spoléhají na moře jako na zdroj potravy i obživy. Rybolov byl vždy stejně důležitý jako nebezpečný a po tisíce let jsme spoléhali na naše rybáře, že doslova nasadí vlastní životy.
Jednotlivá města podél celého norského pobřeží, oddělená obrovskými vzdálenostmi a vystavená velmi rozdílným podmínkám, se specializují na různé druhy a techniky. Vnitrozemský dálkový obchod se rozvinul kolem 11. století. Netrvalo dlouho, a do zahraničí jsme začali vyvážet velké množství ryb.
Zvlášť vhodný pro export byl díky vynikající kvalitě a dlouhé trvanlivosti stokkfisk, tedy sušená treska. Do Británie a kontinentální Evropy ho přivezli vikingové. Ve 13. století se významným obchodním centrem stalo město Bergen na západním pobřeží. Proměnilo se v uzel, odkud se vyvážela především sušená treska a další bílé ryby ulovené na severu. Později se významnými centry staly také Ålesund a Kristiansund, které obchodovaly s klippfiskem, tedy sušenými a solenými bílými rybami.
V novější době přinesly velké změny motorizace a modernizace, které mimo jiné výrazně snížily rizika. Zatímco tradiční exportní produkty jako stokkfisk a klippfisk jsou na mnoha trzích důležité dodnes, v současnosti si můžete v restauracích a supermarketech po celém světě dopřát nejrůznější čerstvé mořské plody z Norska – lososa, tresku, pstruha, makrelu, kraba královského a mnoho desítek dalších druhů.
Naši předkové se spoléhali na jednoduché lovné techniky a používali primitivní rybářské nástroje, například podomácku vyrobené sítě a háčky. Postupem času jsme své nástroje a metody lovu zdokonalili a vylepšili. Právě naše znalosti oceánu a jeho forem života nám dnes umožňují inovovat v akvakultuře i rybolovu.
