V Kirkenesu ve Finnmarku, nejsevernějším kraji Norska, majestátně proplouvá zimním ledem mohutný šedý trup lodi. Plavidlo se jmenuje KV „Farm“, patří norské pobřežní stráži a v příštích několika týdnech má vyrazit ke kontrolám traulerů, místních rybářských lodí a rybářů lovících zátahovými sítěmi neboli nevody.
To však bude muset počkat. Při minus 27 stupních Celsia všechno doslova zamrzá. Většina lodí musí rybolov přerušit.
O tři týdny později kotví Farm u námořní základny Sortland, kde se velitel Stig Flått a jeho posádka chystají opustit loď. Do Sortlandu dorazily jasné známky jara s teplotami vysoko nad nulou, což dává představu o obrovských kontrastech podmínek, se kterými se pobřežní stráž při plavbě podél severního norského pobřeží potýká. Sbor navíc čelí mimořádně širokému spektru úkolů. Velitel Stig Flått vysvětluje, že posádka pobřežní stráže představuje výkonnou složku řady institucí – včetně norského královského námořnictva, norské pobřežní správy, policie a celních orgánů – a žádné dva dny nejsou stejné.
„Sedmdesát procent času věnujeme kontrole rybolovu a zdrojů, ale vždy se na nás valí celá škála úkolů – například hlídkování na hranicích, odstraňování ropných znečištění a vlečné operace, monitorování životního prostředí, podpora oceánského výzkumu, pátrání a záchrana… Seznam nemá konce,“ říká velitel.
„Kdybych měl vybrat tu nejzásadnější část naší práce, řekl bych, že je to přítomnost v pobřežních komunitách, komunikace s průmyslem a pomoc lidem, když věci nejdou podle plánu. Právě to mi při této práci přináší největší uspokojení.“
Stručně řečeno, v každém okamžiku víme všechno o tom, co se děje podél norského pobřeží.
Vládní agenturou, která s pobřežní stráží spolupracuje nejtěsněji, je Norský direktoriát pro rybolov. Společně aktivně pracují na tom, aby byl norský environmentální model zachován na moři i na pevnině. Z praktického hlediska to zahrnuje zajištění poctivých obchodních postupů, welfare ryb, udržitelnosti, bezpečnosti potravin a kvality – tedy důležitých norských ideálů.
Stein-Åge Johnsen, vedoucí oddělení direktoriátu, vysvětluje historické pozadí vzniku „rybí policie“. „Pobřežní stráž v podobě, v jaké ji známe dnes, byla založena před 42 lety v důsledku rozšíření norské mořské oblasti na ekonomickou zónu o šířce 200 námořních mil. Hlavní odpovědností bylo a je prosazování norské suverenity a předpisů v této zóně, ale postupně k tomu přibyla řada důležitých společenských úkolů.“
Johnsen si spolupráci mezi pobřežní stráží a Norským direktoriátem pro rybolov nemůže vynachválit. „Společně jsme pracovali na řadě úspěšných projektů,“ říká a oceňuje praktický přístup norské pobřežní stráže k prosazování kontrol na moři.
Až na několik významných výjimek – například nechvalně známý incident s lodí Elektron v roce 2005, kdy trauler se dvěma norskými inspektory na palubě uprchl z norských vod – probíhá život na plavidle pobřežní stráže bez větších incidentů. Podle velitele Stiga Flåtta ve skutečnosti naprostá většina kontrol pobřežní stráže probíhá zcela bez dramatu. Hlášení se podává jen u 2–3 procent kontrolovaných lodí – většinou kvůli drobným přestupkům. To znamená, že norský model je široce respektovaný a funguje.
„Samozřejmě jsou chvíle, kdy atmosféra trochu zhoustne. Být námi kontrolován, třeba několikrát za sebou, není zrovna zábava. Chápeme to, ale většina rybářů je naštěstí ve své práci stejně profesionální jako my – přivítají nás na palubě, nechají nás dělat naši práci a pak se rozejdeme jako přátelé,“ říká.
Jako námořní důstojník s 23 lety zkušeností na moři zažil Flått v rybářském odvětví mnoho změn. Počet plavidel klesl, zatímco rybolovné kvóty zůstaly stejné.
„Všechny aspekty rybolovu se samozřejmě za posledních několik desetiletí modernizovaly. Narážíme na lodě, které vypadají jako plovoucí laboratoře – dokonale čisté a technologicky propracované. Je to velmi působivé. Zároveň jsme jako inspekční orgán prošli stejnou proměnou. Naše metody a zpravodajské prostředky se dramaticky zlepšily.“
Totéž platí i pro přírodu, která se neustále vyvíjí. Nové druhy, jako krab sněžný a krab královský, se šíří po dně Norského moře, zatímco tající led rozšířil rybolovné oblasti dál na sever. Rybí policie stojí bezpochyby v první linii úsilí o ochranu oceánu a neustále se přizpůsobuje tomu, aby zajišťovala udržitelnost moře.
